Jak jsem si zahrál Androida - Historie editací

Jirka bauma v 22. 7. 2009, 12:16

2009-07-22T12:16:43Z

← Starší verze		Verze z 22. 7. 2009, 14:16
Řádek 1:		Řádek 1:
	Tak jsem jednou pravil, že bychom si příští neděli mohli něco zahrát. To dávalo dost dobře smysl, neboť jsem dlel v hovoru s přítelem Filipem, a můj vnitřní zrak zpytavě zkoumající blízké budoucno zde právě pozoroval pusto a prázdno. Dostalo se mi odpovědi, že to je dobrý nápad, že bychom si mohli zahrát hru Android. To dávalo rovněž dost dobrý smysl, neboť Filip si jí právě koupil a byl tedy právem velmi natěšen, že si jí zahraje.		Tak jsem jednou pravil, že bychom si příští neděli mohli něco zahrát. To dávalo dost dobře smysl, neboť jsem dlel v hovoru s přítelem Filipem, a můj vnitřní zrak zpytavě zkoumající blízké budoucno zde právě pozoroval pusto a prázdno. Dostalo se mi odpovědi, že to je dobrý nápad, že bychom si mohli zahrát hru Android. To dávalo rovněž dost dobrý smysl, neboť Filip si jí právě koupil a byl tedy právem velmi natěšen, že si jí zahraje.

	Zároveň se mi od Filipa dostalo upozornění, že se jedná o hru dlouhou a neobyčejně komplexní. Takové upozornění bylo ovšem na místě, neboť takovému typu her příliš neholduju. Ale ono je to spíš mou neochotou obětovat tomu tolik času než čímkoliv jiným. Proto víceméně cítím vůči těmto hrám z mé strany určitý dluh. Souhlasil jsem tedy a domluvili jsme se, že přes týden		Zároveň se mi od Filipa dostalo upozornění, že se jedná o hru dlouhou a neobyčejně komplexní. Takové upozornění bylo ovšem na místě, neboť takovému typu her příliš neholduju. Ale ono je to spíš mou neochotou obětovat tomu tolik času než čímkoliv jiným. Proto víceméně cítím vůči těmto hrám z mé strany určitý dluh. Souhlasil jsem tedy a domluvili jsme se, že přes týden oba nastudujeme pravidla, abychom se pak tím v neděli nezdržovali.

	~~oba nastudujeme pravidla~~, ~~abychom~~ se ~~pak tím v neděli nezdržovali~~.		Studiem pravidel jsem strávil 4 hodiny času. Pravidla byla napsaná docela dobře. Při čtení pravidel jsem zjistil, že hra zjevně nebude z nejlepších. To ale mé odhodlání hru zahrát nijak nesnížilo, pro nás skeptiky je střetávání se s nepříznivou realitou stejně pozoruhodným faktem jako to, že po noci přijde den a po dnu zase noc.

	Studiem pravidel jsem strávil 4 hodiny času. Pravidla byla napsaná docela dobře. Při čtení pravidel jsem zjistil, že hra nebude z nejlepších. To ale mé odhodlání hru zahrát nijak nesnížilo, pro nás skeptiky je střetávání se s nepříznivou realitou stejně pozoruhodným faktem jako to, že po noci přijde den a po dnu zase noc.		V neděli jsem se tedy plně připraven hlásil u Filipa. Ten dále pozval přítele entuziastu Vítka, takže nic nebránilo tomu, aby akce Android nemohla být nezahájena.

	V neděli jsem se tedy plně připraven hlásil u Filipa. Ten dále pozval přítele entuziastu Vítka, takže nic nebránilo tomu, aby akce Android nemohla být ~~zahájena~~.

	Hned na začátku Filip prohlásil, že i jemu zabralo čtení pravidel několik hodin a že si myslí, že se jedná o pěknou hru. V duchu jsem se potutelně zasmál.		Hned na začátku Filip prohlásil, že i jemu zabralo čtení pravidel několik hodin a že si myslí, že se jedná o pěknou hru. V duchu jsem se potutelně zasmál.
Řádek 17:		Řádek 15:
	Hra se hraje 6 kol, během každého kola má každý hráč 6 akcí. K tomu se vždy na začátku kola stane náhodně vybraná a vcelku nezaznamenáníhodná událost.		Hra se hraje 6 kol, během každého kola má každý hráč 6 akcí. K tomu se vždy na začátku kola stane náhodně vybraná a vcelku nezaznamenáníhodná událost.

	Každý hráč si na začátku hry vybere jednu postavu detektiva. Já si vylosoval postavu Caprice, Filip androida Floyda, co si vylosoval Vítek, mi v hlavě neutkvělo. Každý postava měla vlastní měřítko, které vyměřovalo, jak daleko se může postava pohnout během jedné akce. Moje postava měla měřítko o dobré 3 cm delší. Plán se sestával ze 2 planet větší a menší, a výtahu mezi nimi. Moje postava měla startovní město na té velké planetě, kdežto postavy spoluhráčů se společně tísnily na té malé. Dále jsme vylosovali, že v kole jako první bude hrát Vítek. Toto privilegium mu mohlo být sebráno pouze v případě, že by někdo zahrál k tomu určenou speciální akci, jejíž provedení by stálo asi tak 10 akcí. Hrát jako poslední, což připadlo na mojí maličkost, vypadalo evidentně jako nejvíce výhodné.		Každý hráč si na začátku hry vybere jednu postavu detektiva. Já si vylosoval postavu Caprice, Filip androida Floyda, co si vylosoval Vítek, mi v hlavě neutkvělo. Každý postava měla vlastní měřítko, které vyměřovalo, jak daleko se může postava pohnout během jedné akce. Moje postava měla měřítko o dobré 3 cm delší než ostatní. Plán se sestával ze 2 planet větší a menší, a výtahu mezi nimi. Moje postava měla startovní město na té velké planetě, kdežto postavy spoluhráčů se společně tísnily na té malé. Dále jsme vylosovali, že v kole jako první bude hrát Vítek. Toto privilegium mu mohlo být sebráno pouze v případě, že by někdo zahrál k tomu určenou speciální akci, jejíž provedení by stálo asi tak 10 akcí. Hrát jako poslední, což připadlo na mojí maličkost, vypadalo evidentně jako nejvíce výhodné.

	Jistě chápete, že tento startovní setup mě vysloveně potěšil. Pročež jsem na téma těch jejich nedovyvinutých tintítek vypálil kaskádu špílců, s čímž jsem pak pokračoval zhruba s četností		Jistě chápete, že tento startovní setup mě vysloveně potěšil. Pročež jsem na téma těch jejich nedovyvinutých tintítek vypálil kaskádu špílců, s čímž jsem pak pokračoval zhruba s četností
Řádek 39:		Řádek 37:
	Při čtení pravidel jsem našel, že hra dává možnost všechny podezřelé zastřelit. Takže, abych definitivně ukončil tu komedii s žetonky, začal jsem tuto operaci po splnění úkolu propočítávat. Tím jsem zjistil, že zastřelení všech podezřelých stojí zhruba 400 akcí. Z hořkostí v ústech jsem si tedy na střílení musel nechat zajít chuť.		Při čtení pravidel jsem našel, že hra dává možnost všechny podezřelé zastřelit. Takže, abych definitivně ukončil tu komedii s žetonky, začal jsem tuto operaci po splnění úkolu propočítávat. Tím jsem zjistil, že zastřelení všech podezřelých stojí zhruba 400 akcí. Z hořkostí v ústech jsem si tedy na střílení musel nechat zajít chuť.

	Jak jsem předem tušil, ukázalo se, že strategicky nejvýhodnějším mechanismem hry je pokladání puzzlí. To byla alternativa ke kladení žetonů na podezřelé. Puzzle určovaly, za jaké entity budou VP na konci hry, za položení ~~jednoho~~ byla věcná prémie v hodnotě zhruba 6-20 akcí, a navíc ~~při~~ dokončení řady byla premie 4 VP. Ten mechanismus do hry jakoby nepatřil, dával totiž		Jak jsem předem tušil, ukázalo se, že strategicky nejvýhodnějším mechanismem hry je pokladání puzzlí. To byla alternativa ke kladení žetonů na podezřelé. Puzzle určovaly, za jaké entity budou VP na konci hry, kromě toho za položení jedné byla věcná prémie v hodnotě zhruba 6-20 akcí, a navíc za dokončení každé řady puzlí byla premie 4 VP. Ten mechanismus do hry jakoby nepatřil, dával totiž
	smysl.		smysl.

Řádek 59:		Řádek 57:
	Akční karty byly silné, potíž byla ovšem v tom, že pouze některé, a nebylo to na nich napsáno. Já jsem například v 1.kole zahrál kartu kolo nehraješ, a pak získáš do konce hry akci navíc. Což jsem tedy udělal, protože jsem si spočítal, že je to pro mě výhodné. Načež na začátku dalšího kola proti mě Filip zahrál kartu, že tu akci navíc zase ztrácím, nebo ztratím další kolo.		Akční karty byly silné, potíž byla ovšem v tom, že pouze některé, a nebylo to na nich napsáno. Já jsem například v 1.kole zahrál kartu kolo nehraješ, a pak získáš do konce hry akci navíc. Což jsem tedy udělal, protože jsem si spočítal, že je to pro mě výhodné. Načež na začátku dalšího kola proti mě Filip zahrál kartu, že tu akci navíc zase ztrácím, nebo ztratím další kolo.

	Zdálo se, že nejlépe akční karty využívá Filip, jeho android díky nim získával stále nové a nové schopnosti, takže nebylo možné na Filipovi nevidět, jak si dělá čáku na vítězství. A to až do té chvíle, co jsem já, abych si uvolnil možnost hrát bílé, zahrál na Filipa k tomu vhodnou černou kartu s vysokým číslem. V té chvíli jsem již ani neměl náladu číst, co dělá, takže jsem ji rovnou beze slova předal Filipovi. Načež Filip zesinal, a poté značně zatrpklým hlasem prohlásil že karta v podstatě říká, že po zbylá 3 kola hry nehraje. Zlovolná karta totiž mu totiž nařizovala, aby zašel do nevzdálenějšího místa na mapě od své mateřské továrny, přičemž do té doby mu zakázala provádět jakékoliv rozumné akce. Navíc mu sebrala všechny akce navíc. A to se stalo ve chvíli, kdy se měl ve své mateřské továrně hlásit. Napadlo mě kamaráda utěšit větou, že je dobré, že mu aspoň toho jeho pidižvíka nezkrátila na polovic, ale raději jsem to neriskoval. Tím bylo rozhodnuto o posledním místě.		Zdálo se, že nejlépe akční karty využívá Filip, jeho android díky nim získával stále nové a nové schopnosti, takže nebylo možné na Filipovi nevidět, jak si dělá čáku na vítězství. A to až do té chvíle, co jsem já, abych si uvolnil možnost hrát bílé, zahrál na Filipa k tomu vhodnou černou kartu s vysokým číslem. V té chvíli jsem již ani neměl náladu číst, co dělá, takže jsem ji rovnou beze slova předal Filipovi. Načež Filip zesinal, a poté značně zatrpklým hlasem prohlásil že karta v podstatě říká, že po zbylá 3 kola hry nehraje. Zlovolná karta totiž mu totiž nařizovala, aby zašel do nevzdálenějšího místa na mapě od své mateřské továrny, přičemž do té doby mu zakázala provádět jakékoliv rozumné akce. Navíc mu sebrala všechny akce navíc. A to se stalo ve chvíli, kdy se měl ve své mateřské továrně hlásit. Napadlo mě kamaráda utěšit větou, že je dobré, že mu aspoň toho jeho pidižvíka nezkrátila na polovic, ale raději jsem to neriskoval.

			Tím bylo rozhodnuto o posledním místě.

	Nikdo už pak nedělal nic, pouze entuziasta Vítek ~~začal sbírat~~ žluté žetonky, které přidávaly ~~každý~~ 1 VP. Vždy každé kolo byl schopen sebrat jeden.		Nikdo už pak nedělal nic, pouze entuziasta Vítek sbíral žluté žetonky, které přidávaly 1 VP. Vždy každé kolo byl schopen sebrat jeden.

	Atmosféru prosáklou ~~hustými~~ oblaky zmaru už rozjasňovaly pouze mé špílce na délku měřítek a entuziasta Vítek.		Atmosféru prosáklou temnými oblaky zmaru už rozjasňovaly pouze mé špílce na délku měřítek a entuziasta Vítek.

	Nakonec mě Vítek ~~porazil~~ o pár bodů~~. Možná to bylo díky těm žlutým žetónkům~~.		Nakonec vyhrál Vítek, a to těsně o pár bodů.

	Po plánu se ještě pohybovaly 2 udavači. Za několik akcí se jejich člověk mohl zeptat na některá čísla na žetónkách podezřelých. To nikdo neudělal. Muselo to přinášet smůlu. Po případě jsem to udělal já, a to v době, kdy už jsem nevěděl, co dělám, a možná jsem právě proto s Vítkem prohrál.		Po plánu se ještě pohybovaly 2 udavači. Za několik akcí se jejich člověk mohl zeptat na některá čísla na žetónkách podezřelých. To nikdo neudělal. Muselo to přinášet smůlu. Po případě jsem to udělal já, a to v době, kdy už jsem nevěděl, co dělám, a možná jsem právě proto s Vítkem prohrál.

Jirka bauma v 22. 7. 2009, 12:04

2009-07-22T12:04:36Z

Ukázat změny

Zeman: Kategorie.

2009-07-17T10:03:43Z

Kategorie.

← Starší verze		Verze z 17. 7. 2009, 12:03
Řádek 61:		Řádek 61:

	--[[Uživatel:Jirka bauma\|Jirka bauma]] 09:28, 17. 7. 2009 (CEST)		--[[Uživatel:Jirka bauma\|Jirka bauma]] 09:28, 17. 7. 2009 (CEST)

			[[Kategorie:Články]]

Jirka bauma v 17. 7. 2009, 07:28

2009-07-17T07:28:00Z

Ukázat změny

Jirka bauma: Nová stránka: Jak jsem si zahrál Androida Tak jsem se jednou zamyslel, zpytavě pohlédl vnitřním zrakem do blízké budoucnosti, a pravil, že bychom si příští neděli mohli něco zahrát...

2009-07-17T07:22:06Z

Nová stránka: Jak jsem si zahrál Androida Tak jsem se jednou zamyslel, zpytavě pohlédl vnitřním zrakem do blízké budoucnosti, a pravil, že bychom si příští neděli mohli něco zahrát...

Nová stránka

Jak jsem si zahrál Androida

Tak jsem se jednou zamyslel, zpytavě pohlédl vnitřním zrakem do blízké budoucnosti, a pravil, že bychom si příští neděli mohli něco zahrát. To dávalo dost

dobře smysl, neboť jsem právě spočíval v hovoru s přítelem Filipem. Dostalo se mi odpovědi, že to je dobrý nápad, že bychom si mohli zahrát hru Android. To

dávalo rovněž dost dobrý smysl, neboť Filip si jí právě koupil a byl tedy právem velmi natěšen, že si jí zahraje.

Zároveň se mi od Filipa dostalo upozornění, že se jedná o hru dlouhou a neobyčejně komplexní. Takové upozornění bylo ovšem na místě, neboť tomuto typu her

příliš neholduju. Ale ono je to spíš mou neochotou obětovat jim tolik času než čímkoliv jiným. Takže víceméně cítím vůči těmto hrám z mé strany určitý dluh.

Souhlasil jsem tedy a domluvili jsme se, že přes týden oba nastudujeme pravidla, abychom se pak tím v neděli nezdržovali.

Studiem pravidel jsem strávil 4 hodiny času. Pravidla byla napsaná docela dobře. Při čtení pravidel jsem zjistil, že hra bude nic moc. To ale mé odhodlání

hru zahrát nijak nesnížilo, pro nás skeptiky je střetávání se s nepříznivou realitou stejně pozoruhodným faktem jako ten, že po noci přijde den.

V neděli jsem se tedy plně připraven hlásil u Filipa. Ten dále pozval přítele entuziastu Vítka, takže nic nebránilo tomu, aby akce Android byla zahájena.

Hned na začátku Filip prohlásil, že i jemu zabralo čtení pravidel několik hodin a že si myslí, že se jedná o pěknou hru. V duchu jsem se potutelně zasmál.

Následující 2 hodiny jsme strávili 2 hodiny vysvětlováním pravidel Vítkovi. Poté jsme zahájili vlastní hru.

Hra se hraje 6 kol, během každého kola má každý hráč 6 akcí. K tomu se vždy na začátku kola stane náhodně vybraná událost. Každý hráč si na začátku hry

vybere jednu postavu detektiva.

Já si vylosoval postavu Caprice, Filip androida Floyda, co si vylosoval Vítek, mi v hlavě neutkvělo. Učiněný setup mě vysloveně pobavil. Každý postava má

měřítko, které vyměřuje, jak daleko se může postava pohnout během jedné akce. Moje postava měla měřítko o dobré 3 cm delší. Pročež jsem na téma těch jejich

tintítek vypálil kaskádu špílců, s čímž jsem pak pokračoval zhruba s četností 1 špílec každých 15 minut po celý zbytek hry. Plán se sestával ze 2 planet

větší a menší, a výtahu mezi nimi. Moje postava měla startovní město na té velké planetě, kdežto postavy spoluhráčů se společně tísnily na té malé.

Dále jsme vylosovali, že v kole jako první bude hrát Vítek. Toto privilegium mu mohlo být sebráno pouze v případě, že by někdo zahrál k tomu určenou

speciální akci, jejíž provedení by stálo asi tak 10 akcí. Hrát jako poslední, což připadlo na mojí maličkost, vypadalo evidentně jako nejvíce výhodné.

Základním mechanismem hry je, že na začátku hry si každý hráč vylosuje 2 podezřelé, jednoho s cílem dokázat, že je vrahem, a jednoho s cílem dokázat, že je

nevinný. To se dělá tak, že hráči sbírají po hracím plánu rozmístěné důkazy. Za každý sebraný důkaz si líznou žetonek s číslem v rozmezí -5 až +5 a tento

žetonek umístí zakrytě na některého podezřelého. Který podezřelý získá na konci hry nejvyšší součet, je vrahem.

Jistě chápete, že již při čtení pravidel jsem došel k pevnému přesvěčení, že toto provádět by bylo pod moji důstojnost a je třeba tento mechanismus tudíž

zcela ignorovat. Hra mi to umožňovala, mechanismů bylo ve hře naštěstí víc. Sice usvědčit podezřelého bylo za zhruba za 15 VP, kdežto ostatní mechanismy

dávaly pouze jednotky VP, ale mohl jsem doufat, že by se mi to mohlo podařit nějak posčítat a že bych nemusel dopadnout tak úplně zle. Hlavně jsem dost

spoléhal na to, že bych mohl plnit úkoly. Ty dávaly každý kolem 10 VP, bohužel byly pouze 2 na hru, každý na jednu půlku hry.

Jako první úkol jsem si idiotsky vylosoval úkol umístit aspoň 2 žetonky na podezřelé, a to navíc odkrytě. V té chvíli mi ještě nedošlo, že existuje určitá

možnost, jak to obejít, a potupně jsem tam postupně umístil 4 žetonky, tzn. 2 asi zbytečně do foroty.

Vítek dostal nějaký o něco těžší úkol, ale nakonec ho splnil taky. Zato Filip ten svůj úkol hodnou chvíli zkoumal, a pak překvapeně prohlásil, že on ať to

splní nebo ne, bude to pro něj výhodné zhruba stejně. Ukázalo se, že Floyd jako android úkoly plnit nemusel a víceméně ani nemohl. Android byla speciální

postava. Měla výhodu ve větším počtu akcí na kolo, na druhou stranu a k obveselení protihráčů se 2x za hru musela hlásit na poli své mateřské továrny. Tato

cesta jí vždy zabrala s tím jejím prckem zhruba celé jedno kolo. Mohla to odmítnout, pak ztrácela kolo.

Při umísťování žetonků na podezřelé se ukázalo, že mám pozoruhodnou schopnost ty žetonky umísťovat chybně, a to jak po stránce taktické, tak po stránce

pravidlové. Filip s Vítkem mě museli často opravovat. Což, jak jistě chápete, mě vůbec nefrustrovalo, naopak jsem byl na sebe pyšný. Hloupá pravidla totiž

nedávám. Moje "blafování" mi ale jenom škodilo. Během hry se totiž vyjasnilo, že je takticky správné umísťovat tupě kladné žetonky na svého vraha a záporné

na vrahy spoluhráčů. Na to se soustředil entuziasta Vítek, který pilně sbíral žetonek za žetonkem a s mým přídavkem brzy získal rozhodující náskok. To jsme

naštěstí v tu chvíli nevěděli.

Při čtení pravidel jsem našel, že hra dává možnost všechny podezřelé zastřelit. Takže, abych definitivně ukončil tu komedii s žetonky, začal jsem tuto

operaci po splnění úkolu propočítávat. Čímž jsem zjistil, že zastřelení všech podezřelých stojí zhruba 400 akcí, na střílení jsem si tedy musel nechat zajít

chuť.

Jak jsem předem tušil, ukázalo se, že strategicky nejvýhodnějším mechanismem hry je kladení puzzlů. To byla alternativa ke kladení žetonů na podezřelé.

Puzzle určovaly, za jaké entity budou VP na konci hry, za položení jednoho byla prémie v hodnotě zhruba 6 akcí, a navíc při dokončení řady byla premie 4 VP.

Ten mechanismus do hry nepatřil, dával totiž smysl.

Když nám během hry konečně došlo, jak je ten mechanismus s puzzly silný, tak jsme puzzle během několika kol dostavěli. Zde měl výhodu Filip, tím, že měl

Floyd víc akcí na kolo, získával snadněji ty 4 VP bonusy, na které my ostatní jsme často byly donuceni pouze nahrát.

2 entity, Haas a Jonteki žetony, už rovnou dávaly na konci hry 3 VP. Jejich pořízení stálo zhruba 12 akcí, proto na ně nikdo nehrál, já nějaké Jonteki a

Filip Haas žetony jsme získali, neboť Caprice a Floyd na to měli určité speciální schopnosti. Při sestavování puzzle se ale ukázalo, že tyto žetony tak

slabé nebudou. Na puzzle byly namalovány cesty, za jednotlivé entity se přidělovalo tolik VP, kolika cestami byly spojeny jejich body na puzzlu se středovým

bodem puzzlu. V jednu chvíli jsem pohrozil, že každý Jonteki žeton se bude počítat za 11 VP, čímž bych hru předčasně vyhrál, ale Filip mi to stačil

zablokovat. Zároveň jsem si uvědomil, že toto pravidlo je nejednoznačné, kdyby se počítaly všechny možné variace kousků cest jako různé cesty, připočítávalo

by se mi k Jonteki žetonům ne +8 VP, ale asi tak +100 VP.

Po složení puzzle se do naší partie pomalu vkrádal přízrak nicoty. Ještě zbývala půlka hry.

Poslední záchranou měl být druhý úkol. Můj úkol zněl udržuj svoji sanitu. K tomu ale nebylo potřeba udělat vůbec nic. Vítek naopak prohlásil, že dostal tak

těžký úkol, že ho není schopen splnit. A Floydovi bylo jedno, zda ho splní.

Ve hře byl ještě mechanismus akčních karet. Ty se dělily na bílé pomáhající a černé škodící, každá postava měla obě sady, přičemž ty škodlivé byly hrány

protihráči. Hráč musel střídat bílé a černé karty, protože tam měl takovou stupnici, kde za bílou kartu šel ukazatelem doleva, za černou doprava a nesměl ze

stupnice vypadnout. Akční karty byly silné, potíž byla ovšem v tom, že pouze některé, a nebylo to na nich napsáno. Já jsem například v 1.kole zahrál kartu

kolo nehraješ, a pak získáš do konce hry akci navíc. Což jsem tedy udělal, protože jsem si spočítal, že je to pro mě výhodné. Načež na začátku dalšího kola

proti mě soupeř zahrál kartu, že tu akci navíc zase ztrácím, nebo ztratím další kolo.

Nikdo už pak nedělal nic, pouze entuziasta Vítek začal sbírat žluté žetonky, které přidávaly každý 1 VP. Vždy každé kolo byl schopen sebrat jeden. Filip by

možná rád ještě něco dělal, ale já, abych mohl hrát bílé, jsem jednou zahrál na Filipa jednu černou kartu, v té chvíli jsem již ani neměl náladu číst, co

dělá, načež Filip zesinal a prohlásil že karta v podstatě říká, že po zbylá 3 kola hry nehraje. Tím bylo rozhodnuto o posledním místě .

Atmosféru už rozjasňovaly pouze mé špílce na délku měřítka a entuziasta Vítek.

Nakonec mě Vítek porazil o pár bodů. Možná to bylo díky těm žlutým žetónkům.

Po plánu se ještě pohybovaly 2 udavači. Za několik akcí se jejich člověk mohl zeptat na čísla na žetónkách podezřelých. To nikdo neudělal, protože to muselo

přinášet smůlu. Po případě jsem to udělal já, a to v době, kdy už jsem nevěděl, co dělám, a možná jsem právě proto s Vítkem prohrál.

Vlastní hra trvala asi 3 hodiny.