Go - Historie editací

Biřic: Nadpisy kapitol, odkazy.

2008-02-27T15:42:01Z

Nadpisy kapitol, odkazy.

← Starší verze		Verze z 27. 2. 2008, 17:42
Řádek 14:		Řádek 14:
	''Místo:'' Čína		''Místo:'' Čína

	~~==Historie==~~

	===Hru vymysleli Číňané===		= Historie =


			== Hru vymysleli Číňané ==

	Historikové se domnívají, že go vzniklo v Číně někdy ve 2.–3. tisíciletí př. n. l. Jedna z teorií je spojena s legendou o císaři Jaovi, který někdy kolem roku 2250 př. n. l. uložil svým rádcům, aby vytvořili go jako duševní cvičení pro jeho nepříliš bystrého syna. Jiná teorie klade go do souvislosti s rannými početními systémy. Proti tomu ovšem hovoří skutečnost, že systém 19×19 (dříve též někdy 17×17) průsečíků se příliš nehodí k desítkové soustavě, kterou Číňané používají odedávna. Pravděpodobněji je vznik go spojen s šamanskými a astrologickými postupy ve starověkých čínských kulturách. Tomu jakoby nasvědčuje i japonská terminologie go: středový průsečík se nazývá tengen (střed nebes), dalším osmi vyznačeným průsečíkům se říká hoši (hvězdy). Ještě ve středověku partie začínala rituálem, při němž každý hráč položil dva své kameny na hvězdy v protilehlých rozích.		Historikové se domnívají, že go vzniklo v Číně někdy ve 2.–3. tisíciletí př. n. l. Jedna z teorií je spojena s legendou o císaři Jaovi, který někdy kolem roku 2250 př. n. l. uložil svým rádcům, aby vytvořili go jako duševní cvičení pro jeho nepříliš bystrého syna. Jiná teorie klade go do souvislosti s rannými početními systémy. Proti tomu ovšem hovoří skutečnost, že systém 19×19 (dříve též někdy 17×17) průsečíků se příliš nehodí k desítkové soustavě, kterou Číňané používají odedávna. Pravděpodobněji je vznik go spojen s šamanskými a astrologickými postupy ve starověkých čínských kulturách. Tomu jakoby nasvědčuje i japonská terminologie go: středový průsečík se nazývá tengen (střed nebes), dalším osmi vyznačeným průsečíkům se říká hoši (hvězdy). Ještě ve středověku partie začínala rituálem, při němž každý hráč položil dva své kameny na hvězdy v protilehlých rozích.

	Konfucius se v 6. století př. n. l. o go vyjádřil dosti přezíravě jako o naprosté ztrátě času, protože neviděl nic, čím by tato hra mohla uspokojovat veřejné potřeby společnosti. Zastánci taoismu, zvláště čínští literáti, však objevili intelektuální a morální hodnoty go a pěstovali je.		Konfucius se v 6. století př. n. l. o go vyjádřil dosti přezíravě jako o naprosté ztrátě času, protože neviděl nic, čím by tato hra mohla uspokojovat veřejné potřeby společnosti. Zastánci taoismu, zvláště čínští literáti, však objevili intelektuální a morální hodnoty go a pěstovali je.

	===Japonci hru zdokonalili===
			== Japonci hru zdokonalili ==

	V 6. století se spolu s dalšími kulturními vlivy Číny dostalo přes Koreu do Japonska i go. Stalo se populárním v kruzích šlechty a bylo pěstováno v buddhistických klášterech. Zatímco v Číně a v Koreji hra téměř upadala v zapomnění, v Japonsku byla rozvíjena k dokonalosti. Patřila ke čtveřici základních umění, která měli ovládat členové císařské rodiny a dvořané. Velkého rozkvětu se go dostalo zejména v dlouhém období míru za šógunátu (1603–1868) spolu s dalšími uměními jako haiku (specifická forma japonské poezie), kendó (japonské bojové umění), čadó (čajový obřad) aj. Spolu s mnoha jinými záležitostmi šógunát institucionalizoval i go. Oficiálně zřídil čtyři hlavní školy go nazývané Honinbó, Inoue, Jasui a Hajaši. Jejich hráči dostávali od šóguna plat, nejsilnější hráč těchto čtyř škol získal titul Mejdžin (Mistr) a byl jmenován Godokoro (jakýmsi ministrem go). Školy byly zmocněny příjímat žáky a vydávat jim osvědčení o síle v go. Jednou v roce se v šógunově paláci konalo tzv. hradní go: představení čtyř škol v šógunově přítomnosti předváděli mistrovské go.		V 6. století se spolu s dalšími kulturními vlivy Číny dostalo přes Koreu do Japonska i go. Stalo se populárním v kruzích šlechty a bylo pěstováno v buddhistických klášterech. Zatímco v Číně a v Koreji hra téměř upadala v zapomnění, v Japonsku byla rozvíjena k dokonalosti. Patřila ke čtveřici základních umění, která měli ovládat členové císařské rodiny a dvořané. Velkého rozkvětu se go dostalo zejména v dlouhém období míru za šógunátu (1603–1868) spolu s dalšími uměními jako haiku (specifická forma japonské poezie), kendó (japonské bojové umění), čadó (čajový obřad) aj. Spolu s mnoha jinými záležitostmi šógunát institucionalizoval i go. Oficiálně zřídil čtyři hlavní školy go nazývané Honinbó, Inoue, Jasui a Hajaši. Jejich hráči dostávali od šóguna plat, nejsilnější hráč těchto čtyř škol získal titul Mejdžin (Mistr) a byl jmenován Godokoro (jakýmsi ministrem go). Školy byly zmocněny příjímat žáky a vydávat jim osvědčení o síle v go. Jednou v roce se v šógunově paláci konalo tzv. hradní go: představení čtyř škol v šógunově přítomnosti předváděli mistrovské go.

	===Moderní go===
			== Moderní go ==

	Představení jednotlivých škol nebyli jednoznačně nejsilnější hráči, kteří by svůj nárok na úřad prokázali na desce. Funkce byly jistým způsobem dědičné, představený svého následníka obvykle adoptoval. V tom smyslu posledním, v pořadí 21. dědičným nositelem titulu Honinbó byl legendární Honinbó Šusai, který zemřel v roce 1940. Dva roky před svou smrtí ve věku 64 let sehrál slavný zápas. Jeho vyzývatelem byl o třicet pět let mladší Kitani Minoru, jeden ze zakladatelů moderního pojetí go. Zápas byl chápan jako střet starého s novým, tradice s inovací, go jako umění s go jako profesí. Časový limit byl 40 hodin pro hráče! Partie byla několikrát přerušena a s tříměsíční přestávkou, kterou si vyžádalo Šusaiovo onemocnění, trvala šest měsíců. Kitani nakonec zvítězil velmi těsným rozdílem pěti bodů a zahájil kariéru velkého hráče a učitele budoucích šampiónů. Od té doby se již o všech velkých titulech rozhoduje výlučně hrou na desce.		Představení jednotlivých škol nebyli jednoznačně nejsilnější hráči, kteří by svůj nárok na úřad prokázali na desce. Funkce byly jistým způsobem dědičné, představený svého následníka obvykle adoptoval. V tom smyslu posledním, v pořadí 21. dědičným nositelem titulu Honinbó byl legendární Honinbó Šusai, který zemřel v roce 1940. Dva roky před svou smrtí ve věku 64 let sehrál slavný zápas. Jeho vyzývatelem byl o třicet pět let mladší Kitani Minoru, jeden ze zakladatelů moderního pojetí go. Zápas byl chápan jako střet starého s novým, tradice s inovací, go jako umění s go jako profesí. Časový limit byl 40 hodin pro hráče! Partie byla několikrát přerušena a s tříměsíční přestávkou, kterou si vyžádalo Šusaiovo onemocnění, trvala šest měsíců. Kitani nakonec zvítězil velmi těsným rozdílem pěti bodů a zahájil kariéru velkého hráče a učitele budoucích šampiónů. Od té doby se již o všech velkých titulech rozhoduje výlučně hrou na desce.

	V Japonsku, v Koreji, v Číně a dnes už i v USA existují organizace sdružující několik stovek profesionálních hráčů. Vedle toho však jen v Japonsku hraje go na 20 miliónů lidí amatérsky. Nejlepší z nich dosahují síly slabších profesionálů. Go se již hraje po celém světě a odstup úrovně východoasijských hráčů se rychle snižuje. I čeští hráči se mohou pyšnit řadou dobrých výsledků.		V Japonsku, v Koreji, v Číně a dnes už i v USA existují organizace sdružující několik stovek profesionálních hráčů. Vedle toho však jen v Japonsku hraje go na 20 miliónů lidí amatérsky. Nejlepší z nich dosahují síly slabších profesionálů. Go se již hraje po celém světě a odstup úrovně východoasijských hráčů se rychle snižuje. I čeští hráči se mohou pyšnit řadou dobrých výsledků.

	~~==Pravidla==~~

	=== Potřeby ===		= Pravidla =


			== Potřeby ==

	* Herní plán je čtvercová síť složená z 19 linií svislých a 19 vodorovných.		* Herní plán je čtvercová síť složená z 19 linií svislých a 19 vodorovných.
	* Hrací kameny čočkovitého tvaru.		* Hrací kameny čočkovitého tvaru.
	=== Výchozí situace ===
			== Výchozí situace ==

	* Dva stejně zdatní soupeři začínají partii s prázdnou deskou.		* Dva stejně zdatní soupeři začínají partii s prázdnou deskou.
	* Při hře silnějšího hráče se slabším (pokročilého se začátečníkem) dostává méně zdatný hráč výhodu. Před prvním tahem umístí na desku jeden až devět svých kamenů. Tomuto způsobu se říká handicapová hra. Čím je jeden z hráčů slabší, tím víc kamenů smí položit na herní plán před zahájením partie.		* Při hře silnějšího hráče se slabším (pokročilého se začátečníkem) dostává méně zdatný hráč výhodu. Před prvním tahem umístí na desku jeden až devět svých kamenů. Tomuto způsobu se říká handicapová hra. Čím je jeden z hráčů slabší, tím víc kamenů smí položit na herní plán před zahájením partie.
	=== Cíl hry ===
			== Cíl hry ==

	* Úkolem hráčů je zabrat co největší území, obklíčit svými kameny co nejvíce volných bodů.		* Úkolem hráčů je zabrat co největší území, obklíčit svými kameny co nejvíce volných bodů.
	=== Tahy ===
			== Tahy ==

	* Začíná vždy černý, po něm hraje bílý.		* Začíná vždy černý, po něm hraje bílý.
	* Hráč nejdřív položí na herní plán jeden svůj kámen a potom případně odstraní z desky soupeřovy zajaté kameny.		* Hráč nejdřív položí na herní plán jeden svůj kámen a potom případně odstraní z desky soupeřovy zajaté kameny.
	* Tahy nejsou povinné, hráči se jich mohou vzdát.		* Tahy nejsou povinné, hráči se jich mohou vzdát.
	=== Kladení kamenů ===
			== Kladení kamenů ==

	* Kameny se kladou na body (průsečíky nebo spojnice vertikálních a horizontálních linií). S kameny se netáhne, mohou být nanejvýš zajaty a odstraněny z desky.		* Kameny se kladou na body (průsečíky nebo spojnice vertikálních a horizontálních linií). S kameny se netáhne, mohou být nanejvýš zajaty a odstraněny z desky.
	* Kámen smí být položen jenom na volný bod, kde mu nehrozí okamžité zajetí.		* Kámen smí být položen jenom na volný bod, kde mu nehrozí okamžité zajetí.
	* Situace zvaná ko je takové postavení kamenů, při kterém by došlo k nekonečné místní bitvě o dva sousední body. Druhý hráč nesmí odpovědět na útok okamžitým protiútokem, ale musí položit kámen na některý jiný bod a dát tak prvnímu příležitost, aby tuto neplodnou bitvu v zárodku přerušil.		* Situace zvaná ko je takové postavení kamenů, při kterém by došlo k nekonečné místní bitvě o dva sousední body. Druhý hráč nesmí odpovědět na útok okamžitým protiútokem, ale musí položit kámen na některý jiný bod a dát tak prvnímu příležitost, aby tuto neplodnou bitvu v zárodku přerušil.
	=== Zajímání kamenů ===
			== Zajímání kamenů ==

	* Jednotlivý kámen nebo skupina kamenů jedné barvy jsou zajaty a ihned odstraněny z desky, jestliže na všech sousedních bodech leží kameny soupeřovy.		* Jednotlivý kámen nebo skupina kamenů jedné barvy jsou zajaty a ihned odstraněny z desky, jestliže na všech sousedních bodech leží kameny soupeřovy.
	* Mrtvé kameny - kameny, které nejsou dosud těsně obklíčeny, ale nezbývá jim žádná úniková cesta - budou zajaty a odklizeny z herního plánu na konci partie, před závěrečným počítáním bodů.		* Mrtvé kameny - kameny, které nejsou dosud těsně obklíčeny, ale nezbývá jim žádná úniková cesta - budou zajaty a odklizeny z herního plánu na konci partie, před závěrečným počítáním bodů.
	=== Zakončení hry ===
			== Zakončení hry ==

	* Partie končí, když se oba hráči dohodnou, že již nemohou získat žádné další území.		* Partie končí, když se oba hráči dohodnou, že již nemohou získat žádné další území.
	* Situace ko musí být před koncem hry zlikvidována.		* Situace ko musí být před koncem hry zlikvidována.
	=== Počítání bodů ===
			== Počítání bodů ==

	* Hráči získávají jeden bod za každý volný průsečík uvnitř i na okraji desky, který po ukončení partie leží na území ovládaném jejich kameny. Průsečíky, kde leží jejich vlastní kameny se nepočítají.		* Hráči získávají jeden bod za každý volný průsečík uvnitř i na okraji desky, který po ukončení partie leží na území ovládaném jejich kameny. Průsečíky, kde leží jejich vlastní kameny se nepočítají.
	* Za kameny, které se dostaly do slepé uličky (zvané seki) nejsou žádné body.		* Za kameny, které se dostaly do slepé uličky (zvané seki) nejsou žádné body.
	* Od celkového součtu musí oba hráči odečíst po jednom bodu za každý kámen, který jim soupeř zajal v průběhu hry.		* Od celkového součtu musí oba hráči odečíst po jednom bodu za každý kámen, který jim soupeř zajal v průběhu hry.
	* Kdo má vyšší bodový součet, vítězí.		* Kdo má vyšší bodový součet, vítězí.

			= Odkazy =

			* Tato hra na [http://hrejsi.cz/cgi/hry/hry.pl hrejsi.cz]: [http://hrejsi.cz/cgi/hry/hry.pl?hra=goo Pokladnice her], [http://hrejsi.cz/cgi/hry/prodej.pl?hra=goo Obchod]

87.236.199.150: Infobox.

2007-06-15T09:02:06Z

Infobox.

← Starší verze		Verze z 15. 6. 2007, 11:02
Řádek 1:		Řádek 1:
	{{~~Počet~~ hráčů\|2}}		{{Infobox hra
	~~{{Doporučený~~ věk\|8}}		\| kód = goo
	~~{{Délka hry~~\|30 až 80 minut}}		\| název = Go
			\| foto = goo.jpg
	~~{{Doba vzniku~~\|2000 př.n.l.}}		\| hráčů = 2
			\| věk = 8
			\| délka = 30 až 80 minut
			\| autor =
			\| rok = 2000 př.n.l.
			\| vydavatel =
			\| ocenění =
			\| obchod =
			}}
	''Místo:'' Čína		''Místo:'' Čína

Jedudedek v 11. 2. 2006, 15:47

2006-02-11T15:47:21Z

← Starší verze		Verze z 11. 2. 2006, 17:47
Řádek 2:		Řádek 2:
	{{Doporučený věk\|8}}		{{Doporučený věk\|8}}
	{{Délka hry\|30 až 80 minut}}		{{Délka hry\|30 až 80 minut}}
	{{~~Rok vydání~~\|2000 př.n.l.}}
			{{Doba vzniku\|2000 př.n.l.}}

	''Místo:'' Čína		''Místo:'' Čína

Gorn v 10. 2. 2006, 16:01

2006-02-10T16:01:59Z

← Starší verze		Verze z 10. 2. 2006, 18:01
Řádek 2:		Řádek 2:
	{{Doporučený věk\|8}}		{{Doporučený věk\|8}}
	{{Délka hry\|30 až 80 minut}}		{{Délka hry\|30 až 80 minut}}
	{{Rok ~~vzniku~~\|2000 př.n.l.}}		{{Rok vydání\|2000 př.n.l.}}

	''Místo:'' Čína		''Místo:'' Čína

Gorn v 10. 2. 2006, 16:01

2006-02-10T16:01:35Z

← Starší verze		Verze z 10. 2. 2006, 18:01
Řádek 2:		Řádek 2:
	{{Doporučený věk\|8}}		{{Doporučený věk\|8}}
	{{Délka hry\|30 až 80 minut}}		{{Délka hry\|30 až 80 minut}}
	{{Rok vzniku:\|2000 př.n.l.}}		{{Rok vzniku\|2000 př.n.l.}}

	''Místo:'' Čína		''Místo:'' Čína

Gorn v 10. 2. 2006, 16:01

2006-02-10T16:01:26Z

← Starší verze		Verze z 10. 2. 2006, 18:01
Řádek 2:		Řádek 2:
	{{Doporučený věk\|8}}		{{Doporučený věk\|8}}
	{{Délka hry\|30 až 80 minut}}		{{Délka hry\|30 až 80 minut}}
	{{~~Doba~~ vzniku:\|2000 př.n.l.}}		{{Rok vzniku:\|2000 př.n.l.}}

	''Místo:'' Čína		''Místo:'' Čína

Gorn v 10. 2. 2006, 16:01

2006-02-10T16:01:17Z

← Starší verze		Verze z 10. 2. 2006, 18:01
Řádek 2:		Řádek 2:
	{{Doporučený věk\|8}}		{{Doporučený věk\|8}}
	{{Délka hry\|30 až 80 minut}}		{{Délka hry\|30 až 80 minut}}
			{{Doba vzniku:\|2000 př.n.l.}}
	''Doba vzniku:'' 2000 ~~před Kristem~~

	''Místo:'' Čína		''Místo:'' Čína

Odoren v 4. 2. 2006, 12:34

2006-02-04T12:34:55Z

← Starší verze		Verze z 4. 2. 2006, 14:34
Řádek 1:		Řádek 1:
	''Počet hráčů~~:''~~ 2		{{Počet hráčů\|2}}
			{{Doporučený věk\|8}}
	''Doporučený věk~~:'' alespoň~~ 8 ~~let~~		{{Délka hry\|30 až 80 minut}}

	''Délka hry~~:''~~ 30 až 80 minut

	''Doba vzniku:'' 2000 před Kristem		''Doba vzniku:'' 2000 před Kristem
Řádek 12:		Řádek 10:

	===Hru vymysleli Číňané===		===Hru vymysleli Číňané===
	Historikové se domnívají, že go vzniklo v Číně někdy ve 2. ~~- 3~~. tisíciletí př. n. l. Jedna z teorií je spojena s legendou o císaři Jaovi, který někdy kolem roku 2250 př. n. l. uložil svým rádcům, aby vytvořili go jako duševní cvičení pro jeho nepříliš bystrého syna. Jiná teorie klade go do souvislosti s rannými početními systémy. Proti tomu ovšem hovoří skutečnost, že systém 19×19 (dříve též někdy 17×17) průsečíků se příliš nehodí k desítkové soustavě, kterou Číňané používají odedávna. Pravděpodobněji je vznik go spojen s šamanskými a astrologickými postupy ve starověkých čínských kulturách. Tomu jakoby nasvědčuje i japonská terminologie go: středový průsečík se nazývá tengen (střed nebes), dalším osmi vyznačeným průsečíkům se říká hoši (hvězdy). Ještě ve středověku partie začínala rituálem, při němž každý hráč položil dva své kameny na hvězdy v protilehlých rozích.		Historikové se domnívají, že go vzniklo v Číně někdy ve 2.–3. tisíciletí př. n. l. Jedna z teorií je spojena s legendou o císaři Jaovi, který někdy kolem roku 2250 př. n. l. uložil svým rádcům, aby vytvořili go jako duševní cvičení pro jeho nepříliš bystrého syna. Jiná teorie klade go do souvislosti s rannými početními systémy. Proti tomu ovšem hovoří skutečnost, že systém 19×19 (dříve též někdy 17×17) průsečíků se příliš nehodí k desítkové soustavě, kterou Číňané používají odedávna. Pravděpodobněji je vznik go spojen s šamanskými a astrologickými postupy ve starověkých čínských kulturách. Tomu jakoby nasvědčuje i japonská terminologie go: středový průsečík se nazývá tengen (střed nebes), dalším osmi vyznačeným průsečíkům se říká hoši (hvězdy). Ještě ve středověku partie začínala rituálem, při němž každý hráč položil dva své kameny na hvězdy v protilehlých rozích.

	Konfucius se v 6. století př. n. l. o go vyjádřil dosti přezíravě jako o naprosté ztrátě času, protože neviděl nic, čím by tato hra mohla uspokojovat veřejné potřeby společnosti. Zastánci taoismu, zvláště čínští literáti, však objevili intelektuální a morální hodnoty go a pěstovali je.		Konfucius se v 6. století př. n. l. o go vyjádřil dosti přezíravě jako o naprosté ztrátě času, protože neviděl nic, čím by tato hra mohla uspokojovat veřejné potřeby společnosti. Zastánci taoismu, zvláště čínští literáti, však objevili intelektuální a morální hodnoty go a pěstovali je.

	===Japonci hru zdokonalili===		===Japonci hru zdokonalili===
	V 6. století se spolu s dalšími kulturními vlivy Číny dostalo přes Koreu do Japonska i go. Stalo se populárním v kruzích šlechty a bylo pěstováno v buddhistických klášterech. Zatímco v Číně a v Koreji hra téměř upadala v zapomnění, v Japonsku byla rozvíjena k dokonalosti. Patřila ke čtveřici základních umění, která měli ovládat členové císařské rodiny a dvořané. Velkého rozkvětu se go dostalo zejména v dlouhém období míru za šógunátu (~~1603 - 1868~~) spolu s dalšími uměními jako haiku (specifická forma japonské poezie), kendó (japonské bojové umění), čadó (čajový obřad) aj. Spolu s mnoha jinými záležitostmi šógunát institucionalizoval i go. Oficiálně zřídil čtyři hlavní školy go nazývané Honinbó, Inoue, Jasui a Hajaši. Jejich hráči dostávali od šóguna plat, nejsilnější hráč těchto čtyř škol získal titul Mejdžin (Mistr) a byl jmenován Godokoro (jakýmsi ministrem go). Školy byly zmocněny příjímat žáky a vydávat jim osvědčení o síle v go. Jednou v roce se v šógunově paláci konalo tzv. hradní go: představení čtyř škol v šógunově přítomnosti předváděli mistrovské go.		V 6. století se spolu s dalšími kulturními vlivy Číny dostalo přes Koreu do Japonska i go. Stalo se populárním v kruzích šlechty a bylo pěstováno v buddhistických klášterech. Zatímco v Číně a v Koreji hra téměř upadala v zapomnění, v Japonsku byla rozvíjena k dokonalosti. Patřila ke čtveřici základních umění, která měli ovládat členové císařské rodiny a dvořané. Velkého rozkvětu se go dostalo zejména v dlouhém období míru za šógunátu (1603–1868) spolu s dalšími uměními jako haiku (specifická forma japonské poezie), kendó (japonské bojové umění), čadó (čajový obřad) aj. Spolu s mnoha jinými záležitostmi šógunát institucionalizoval i go. Oficiálně zřídil čtyři hlavní školy go nazývané Honinbó, Inoue, Jasui a Hajaši. Jejich hráči dostávali od šóguna plat, nejsilnější hráč těchto čtyř škol získal titul Mejdžin (Mistr) a byl jmenován Godokoro (jakýmsi ministrem go). Školy byly zmocněny příjímat žáky a vydávat jim osvědčení o síle v go. Jednou v roce se v šógunově paláci konalo tzv. hradní go: představení čtyř škol v šógunově přítomnosti předváděli mistrovské go.

	===Moderní go===		===Moderní go===

Jedudedek v 28. 11. 2005, 22:32

2005-11-28T22:32:43Z

Nová stránka

''Počet hráčů:'' 2

''Doporučený věk:'' alespoň 8 let

''Délka hry:'' 30 až 80 minut

''Doba vzniku:'' 2000 před Kristem

''Místo:'' Čína

==Historie==

===Hru vymysleli Číňané===
Historikové se domnívají, že go vzniklo v Číně někdy ve 2. - 3. tisíciletí př. n. l. Jedna z teorií je spojena s legendou o císaři Jaovi, který někdy kolem roku 2250 př. n. l. uložil svým rádcům, aby vytvořili go jako duševní cvičení pro jeho nepříliš bystrého syna. Jiná teorie klade go do souvislosti s rannými početními systémy. Proti tomu ovšem hovoří skutečnost, že systém 19×19 (dříve též někdy 17×17) průsečíků se příliš nehodí k desítkové soustavě, kterou Číňané používají odedávna. Pravděpodobněji je vznik go spojen s šamanskými a astrologickými postupy ve starověkých čínských kulturách. Tomu jakoby nasvědčuje i japonská terminologie go: středový průsečík se nazývá tengen (střed nebes), dalším osmi vyznačeným průsečíkům se říká hoši (hvězdy). Ještě ve středověku partie začínala rituálem, při němž každý hráč položil dva své kameny na hvězdy v protilehlých rozích.

Konfucius se v 6. století př. n. l. o go vyjádřil dosti přezíravě jako o naprosté ztrátě času, protože neviděl nic, čím by tato hra mohla uspokojovat veřejné potřeby společnosti. Zastánci taoismu, zvláště čínští literáti, však objevili intelektuální a morální hodnoty go a pěstovali je.

===Japonci hru zdokonalili===
V 6. století se spolu s dalšími kulturními vlivy Číny dostalo přes Koreu do Japonska i go. Stalo se populárním v kruzích šlechty a bylo pěstováno v buddhistických klášterech. Zatímco v Číně a v Koreji hra téměř upadala v zapomnění, v Japonsku byla rozvíjena k dokonalosti. Patřila ke čtveřici základních umění, která měli ovládat členové císařské rodiny a dvořané. Velkého rozkvětu se go dostalo zejména v dlouhém období míru za šógunátu (1603 - 1868) spolu s dalšími uměními jako haiku (specifická forma japonské poezie), kendó (japonské bojové umění), čadó (čajový obřad) aj. Spolu s mnoha jinými záležitostmi šógunát institucionalizoval i go. Oficiálně zřídil čtyři hlavní školy go nazývané Honinbó, Inoue, Jasui a Hajaši. Jejich hráči dostávali od šóguna plat, nejsilnější hráč těchto čtyř škol získal titul Mejdžin (Mistr) a byl jmenován Godokoro (jakýmsi ministrem go). Školy byly zmocněny příjímat žáky a vydávat jim osvědčení o síle v go. Jednou v roce se v šógunově paláci konalo tzv. hradní go: představení čtyř škol v šógunově přítomnosti předváděli mistrovské go.

===Moderní go===
Představení jednotlivých škol nebyli jednoznačně nejsilnější hráči, kteří by svůj nárok na úřad prokázali na desce. Funkce byly jistým způsobem dědičné, představený svého následníka obvykle adoptoval. V tom smyslu posledním, v pořadí 21. dědičným nositelem titulu Honinbó byl legendární Honinbó Šusai, který zemřel v roce 1940. Dva roky před svou smrtí ve věku 64 let sehrál slavný zápas. Jeho vyzývatelem byl o třicet pět let mladší Kitani Minoru, jeden ze zakladatelů moderního pojetí go. Zápas byl chápan jako střet starého s novým, tradice s inovací, go jako umění s go jako profesí. Časový limit byl 40 hodin pro hráče! Partie byla několikrát přerušena a s tříměsíční přestávkou, kterou si vyžádalo Šusaiovo onemocnění, trvala šest měsíců. Kitani nakonec zvítězil velmi těsným rozdílem pěti bodů a zahájil kariéru velkého hráče a učitele budoucích šampiónů. Od té doby se již o všech velkých titulech rozhoduje výlučně hrou na desce.

V Japonsku, v Koreji, v Číně a dnes už i v USA existují organizace sdružující několik stovek profesionálních hráčů. Vedle toho však jen v Japonsku hraje go na 20 miliónů lidí amatérsky. Nejlepší z nich dosahují síly slabších profesionálů. Go se již hraje po celém světě a odstup úrovně východoasijských hráčů se rychle snižuje. I čeští hráči se mohou pyšnit řadou dobrých výsledků.

==Pravidla==

=== Potřeby ===
* Herní plán je čtvercová síť složená z 19 linií svislých a 19 vodorovných.
* Hrací kameny čočkovitého tvaru.
=== Výchozí situace ===
* Dva stejně zdatní soupeři začínají partii s prázdnou deskou.
* Při hře silnějšího hráče se slabším (pokročilého se začátečníkem) dostává méně zdatný hráč výhodu. Před prvním tahem umístí na desku jeden až devět svých kamenů. Tomuto způsobu se říká handicapová hra. Čím je jeden z hráčů slabší, tím víc kamenů smí položit na herní plán před zahájením partie.
=== Cíl hry ===
* Úkolem hráčů je zabrat co největší území, obklíčit svými kameny co nejvíce volných bodů.
=== Tahy ===
* Začíná vždy černý, po něm hraje bílý.
* Hráč nejdřív položí na herní plán jeden svůj kámen a potom případně odstraní z desky soupeřovy zajaté kameny.
* Tahy nejsou povinné, hráči se jich mohou vzdát.
=== Kladení kamenů ===
* Kameny se kladou na body (průsečíky nebo spojnice vertikálních a horizontálních linií). S kameny se netáhne, mohou být nanejvýš zajaty a odstraněny z desky.
* Kámen smí být položen jenom na volný bod, kde mu nehrozí okamžité zajetí.
* Situace zvaná ko je takové postavení kamenů, při kterém by došlo k nekonečné místní bitvě o dva sousední body. Druhý hráč nesmí odpovědět na útok okamžitým protiútokem, ale musí položit kámen na některý jiný bod a dát tak prvnímu příležitost, aby tuto neplodnou bitvu v zárodku přerušil.
=== Zajímání kamenů ===
* Jednotlivý kámen nebo skupina kamenů jedné barvy jsou zajaty a ihned odstraněny z desky, jestliže na všech sousedních bodech leží kameny soupeřovy.
* Mrtvé kameny - kameny, které nejsou dosud těsně obklíčeny, ale nezbývá jim žádná úniková cesta - budou zajaty a odklizeny z herního plánu na konci partie, před závěrečným počítáním bodů.
=== Zakončení hry ===
* Partie končí, když se oba hráči dohodnou, že již nemohou získat žádné další území.
* Situace ko musí být před koncem hry zlikvidována.
=== Počítání bodů ===
* Hráči získávají jeden bod za každý volný průsečík uvnitř i na okraji desky, který po ukončení partie leží na území ovládaném jejich kameny. Průsečíky, kde leží jejich vlastní kameny se nepočítají.
* Za kameny, které se dostaly do slepé uličky (zvané seki) nejsou žádné body.
* Od celkového součtu musí oba hráči odečíst po jednom bodu za každý kámen, který jim soupeř zajal v průběhu hry.
* Kdo má vyšší bodový součet, vítězí.